Dvacet let na cestě

Datem oficiálního vzniku střediska se stal 1. červenec roku 1993, kdy jej s finanční pomocí Městského úřadu Rýmařov založila paní Ludmila Vavrečková, jeho první ředitelka, entuziastická a nesmírně obětavá žena. Středisko o čtyřech zaměstnancích poskytovalo domácí péči (tzv. Home care), která zahrnovala jednak ošetřovatelskou službu – péči o nemocného člověka, jednak pečovatelskou službu – péči o domácnost nemocného člověka, a sídlilo v prostorách sborového domu ČCE na Hornoměstské ulici. Služba se zpočátku setkávala s nedůvěrou jak ze strany potenciálních klientů a jejich rodin, tak ze strany ošetřujících lékařů, proto v prvních letech příliš nerostl ani počet klientů, ani zaměstnanců. Přesto si středisko zvolna získávalo renomé, takže v roce 1996 se podařilo počet klientů navýšit z původních 14 na 44.

O rok později středisko rozšířilo spektrum svých služeb o rozvoz obědů po Rýmařově a okolních obcích a o zapůjčování kompenzačních pomůcek, jako jsou francouzské hole, chodítka, toaletní křesla, biolampa a další. Středisko se také zapojilo do humanitární pomoci oblastem postiženým letní povodní. Dařilo se uzavírat smlouvy se zdravotními pojišťovnami vyjma Všeobecné zdravotní pojišťovny, což bohužel brzdilo potřebný rozvoj celé organizace. To se naštěstí změnilo v roce 1998, kdy se středisko staralo již o 123 klientů a svou činnost rozšířilo do obcí v okolí Rýmařova – Horního Města, Tvrdkova, Rudy, Staré Vsi, Žďárského Potoka, Ondřejova, Dolní Moravice, Malé Morávky, Nové Vsi, Malé Štáhle, Velké Štáhle, Jamartic a města Břidličné. Požadavky na ošetřovatelskou službu se navýšily po uzavření smlouvy střediska se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, největší zájem v pečovatelské službě byl o dovážku obědů, a to hlavně v okolních obcích. Také sociální aktivity zaznamenaly úspěch – o klubové scházení projevoval zájem velký počet seniorů. Středisko zaměstnávalo šest stálých pracovníků, vítanou pomocí se stal pracovník vykonávající civilní vojenskou službu.

Růst střediska pokračoval i v roce 1999, o čemž svědčí 172 klientů a 10 stálých zaměstnanců, kteří o ně pečovali. Roku 2000 počet klientů vzrostl na 226 a došlo k zásadní změně na postu ředitele – dosavadní ředitelka Ludmila Vavrečková se odstěhovala z Rýmařova a její místo zaujala Marcela Staňková. Ta do střediska nastoupila v roce 1998 jako zdravotní sestra a posléze přešla na pozici zástupkyně ředitelky; její zásluhou byla uzavřena zmíněná smlouva s VZP, takže ustavení do role ředitelky bylo logickým krokem.

Stárnutí obyvatel ČR i našeho regionu a nedostačující kapacity zařízení poskytujících celodenní péči seniorům na Bruntálsku vedly středisko v roce 2001 k zahájení potřebných aktivit vedoucích k vybudování domova odpočinku pro seniory z Rýmařova a okolí. Protože v Rýmařově se nepodařilo získat odpovídající prostory a parcelu, středisko využilo nabídku tehdejšího starosty Dolní Moravice Ladislava Velebného a začalo s budováním domova tam. Od Římskokatolické církve odkoupilo budovu bývalé fary, od obce přilehlé pozemky a v září 2001 byl dokončen a podán realizační projekt (včetně stavebního) na Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Růst střediska neustal ani v tomto roce, jeho zaměstnanci se starali již o 288 klientů.

Roku 2002 se podařilo rozšířit spektrum služeb střediska o suchou pedikúru – zařízení na její poskytování zakoupilo Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Novým typem služby se stal denní stacionář sloužící klientům, kteří vyžadují dohled druhé osoby. V lednu proběhl 1. společenský ples střediska, který se setkal s nebývale kladným ohlasem a přispěl k propagaci jeho práce. O prázdninách pracovali na stavbě domova v Dolní Moravici dobrovolníci z mezinárodní organizace IBO (International Building Organisation) – vyklidili celou budovu bývalé fary a odstranili omítky ve sklepě a v celém přízemí.

Desátý rok činnosti střediska, 2003, byl rokem zlomovým. Prostory ve sborovém domě FS ČCE Rýmařov na Hornoměstské ulici přestaly z kapacitních důvodů vyhovovat, a tak středisko využilo nabídku města Rýmařova a přestěhovalo se do budovy bývalé školky na třídě Hrdinů, kde sídlí dodnes. Další nesmírně důležitou změnou bylo schválení devítimilionové dotace z rozpočtu ministerstva práce a sociálních věcí na výstavbu Domova odpočinku ve stáří v Dolní Moravici, což znamenalo zahájení stavebních prací a naději na zdárnou realizaci vize domova pro seniory fungujícího na křesťanských principech. Středisko působilo v Rýmařově, Břidličné, Velké Štáhli, Malé Štáhli, Vajglově, Jamarticích, Staré Vsi, Žďárském Potoce, Dolní Moravici, Malé Morávce, Karlově, Skálách, Rešově, Stříbrných Horách, Horním Městě, Tvrdkově, Rudě, Rudné pod Pradědem, Václavově, Vrbně pod Pradědem, Bruntále, Sosnové, Horním Benešově, Nových Heřmínovech, Valšově, Oborné, Světlé Hoře, Starém Městě u Bruntálu.

Poskytnout obyvatelům Rýmařovska další sociální službu se podařilo v roce 2004 – středisko zrekonstruovalo pronajatou budovu na třídě Hrdinů 48 a začalo v ní provozovat kromě denního stacionáře i centrum respitní péče jako typ úlevové služby, která pomáhá rodinným příslušníkům starajícím se o nemohoucí příbuzné. Na dohodnutou dobu o ně středisko převzalo péči a tím umožnilo rodinným pečovatelům provést např. generální úklid, vymalování, zajistit si kýžený odpočinek, dovolenou, úřední jednání atp. Pokračovaly také stavební práce na Domově odpočinku ve stáří v Dolní Moravici a středisko se stalo výukovým pracovištěm Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotních oborů Brno – poskytovalo odborné stáže a praxi v oblasti sociální práce studentům vyšších odborných škol, které se zaměřují na sociální aktivity. Toto vše zvládlo pouhých čtrnáct stálých zaměstnanců.

Dalším zlomovým rokem se stal rok 2005, kdy se 3. října otevřely prostory Domova odpočinku ve stáří v Dolní Moravici prvním klientům. Stalo se tak mj. velkým přispěním dvou lidí – tehdejšího náměstka ministra práce a sociálních věcí Jiřího Hofmana a nynější ministryně téhož ministerstva Ludmily Müllerové. Spektrum služeb poskytovaných střediskem se tak rozšířilo o domov pro seniory a domov se zvláštním režimem (perličkou je, že náklady na vybudování jednoho lůžka byly ve srovnání s podobným státním zařízením poloviční). Ve stejném roce došlo i k fúzi střediska s městskou pečovatelskou službou – Diakonie převzala její zaměstnance, klienty v domácnostech i v domech s pečovatelskou službou, čímž se stala dominantním poskytovatelem sociálních služeb na Rýmařovsku a také významným zaměstnavatelem tohoto regionu.

V následujících letech se činnost střediska soustředila na zvyšování kvality poskytované péče v souvislosti se zaváděním standardů kvality sociální péče, zlepšování vybavenosti Domova odpočinku ve stáří v Dolní Moravici a hledání nových cest ke svému rozvoji. Roku 2008 středisko převzalo do své péče dům s chráněnými byty na Lidické ulici, roku 2009 pak zahájilo jednání s místní organizací Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR (Kouzelná buřinka) o zřízení služby sociálně terapeutické dílny. K 1. lednu 2010 proto byla zaregistrována další sociální služba, a to sociálně terapeutická dílna Buřinka. Počet poskytovaných registrovaných sociálních služeb se rozrostl na šest – ošetřovatelská a pečovatelská služba, osobní asistence, týdenní stacionář, domov pro seniory, domov se zvláštním režimem, sociálně terapeutická dílna. Ta pomáhá klientům v zácviku dovedností jak pracovních a komunikačních, tak sociálních, jednoho z nich dokonce zaměstnala jako pomocníka při rozvozu obědů. Klienti pracují se dřevem, pletou košíky z pedigu, tkají, vyrábějí ruční papír, ale také rozvíjejí svou osobnost, trénují a udržují mentální schopnosti, soutěží, relaxují.